Portrét ilustrátora Florent Manelliho
Využili jsme návratu krásného počasí, abychom se setkali s Florentem Manellim, pařížským ilustrátorem s popovou a barevnou fantazií. Tento Vuarnet Day je tak pro nás příležitostí, abychom Vám představili tohoto talentovaného umělce a ohlédli se za genezí jeho projektu, jeho neustálou potřebou kreslit a jeho fascinací portréty.
Foto: Vincent Perraud
Ahoj, Florene, pro začátek, pro ty, kteří Tě ještě neznají, mohl by ses představit?
Ahoj, Tome, je mi 27 let, narodil jsem se v Perpignanu a v Paříži žiji 8 let. Pracuji v oblasti komunikace a vedle toho jsem ilustrátor.
Jak ses dostal k kresbě a ilustraci a proč sis vybral tento způsob vyjádření před jiným?
Vždy jsem rád kreslil, tvořil, čmáral. První lekce kreslení jsem absolvoval už v 6 letech: velké listy pokrývaly stěny třídy, kde jsem byl, a mohl jsem kreslit, co jsem chtěl, jakýmikoli médii. To byly mé první tvůrčí potěšení, první pocit svobody na papíře, vůně, dotek a především pocit, že jsem na okamžik v bublině.
Mám také spíše vizuální než sluchovou paměť: obrazy na mě zapůsobí více než slova, obraz více než báseň, film více než kniha. Věnoval jsem se mnoha uměleckým disciplínám a podivně jsem se při dospívání dlouho zdráhal kreslit. Myslel jsem si, že tímto způsobem nemám co říct.
Pokud se nemýlím, skutečný zlom nastal, když jsi strávil 6 měsíců v Montrealu?
Skutečně, během svého půlročního pobytu v Montrealu v roce 2013 se mi ilustrace „seslala“. V té době jsem žil v podkrovním bytě se čtyřmi dalšími lidmi, včetně zpěvačky Eleny, která se dnes stala mou velmi blízkou přítelkyní. Jednoho večera jsme se začali bavit o hudbě, umění obecně, ale především o té svobodě tvoření, která je pro Montreal tak typická, kde kdokoli s nápadem, s kreativním konceptem, může rozjet svůj projekt, aniž by se ho někdo ptal, zda má pro to vzdělání, zda studoval to či ono.
Tato diskuse byla skutečným spouštěčem a já jsem začal enormně kreslit, jako by to byla potřeba a pocit, že jsem to potlačoval příliš dlouho. Pokračoval jsem, můj styl se v průběhu měsíců vyvíjel, uspořádal jsem svou první výstavu v podkrovním bytě, kde jsem bydlel, pár dní před odjezdem z Montrealu a energii, kterou mi toto město dalo, jsem si odvezl v kufrech do Francie.
Jaký význam přikládáš cestování? Objevování nových míst, nových kultur?
Montreal mi dal mnohem víc než jakékoli jiné město, ve kterém jsem kdy žil. Dal mi ten pocit svobody, který mi chyběl k tomu, abych se plně vrhl do svého umění, do svého života, abych získal sebevědomí, abych naslouchal sám sobě a objevil se.
Cestování jsou pro mě chvíle „nezbytného nepohodlí“. Jsem spíše úzkostlivý člověk, mám rád své zvyky a jistoty, ale vím, že teprve cestováním, objevováním nových kultur se člověk mění, otevírá světu, ostatním i sobě samému. Každá cesta v mém životě přinesla něco nového mému stylu, aniž by ho zcela změnila.
Portréty jsou ve Tvé práci extrémně přítomné, můžeš nám říct něco o této posedlosti?
Tváře mě fascinují. Všichni jsme jiní, každý náš rys nás činí jedinečnými a rozmanitost tváří mě uchvacuje. Naše tvář nás definuje jako osobu, i když je to jen obal, je to to, co nás vizuálně odlišuje od ostatních. Já, jako horlivý zastánce odlišnosti a jejího přijetí, považuji portrét za ideální téma.
Mám rád také „zlomené tváře“, méně obvyklé tváře, jsou zajímavější k kreslení, protože nejsou symetrické a vybočují z norem, na které jsme zvyklí a které vidíme v médiích a reklamě. Pravděpodobně se mi líbí tato odlišnost. Rossy de Palma nebo Rick Owens mají tváře, které bych mohl zkoumat dlouhé minuty.
Mimochodem, kteří umělci nebo umělecké směry Tě nejvíce inspirují?
Co se týče mých vlivů, jsem velkým fanouškem Andyho Warhola. Jeho díla pro mě byla skutečnou vizuální láskou na první pohled kolem 13-14 let. Díky němu jsem se později začal obecněji zajímat o Pop Art, a pak o další směry jako surrealismus, realismus, kubismus. A o další vizuální umělce jako Keith Haring, Basquiat, Frida Kahlo, David Hockney, Jean Cocteau atd. Jeho přístup k vizuálnímu umění je neuvěřitelný, stejně jako tajemství postavy, kterou si vytvořil. Je tu také celá skupina ilustrátorů na Instagramu, kteří mě inspirují, od Ricarda Cavola, přes Carlu Fuentes, až po Luka Edwarda Halla a Inès Longevial.
Jaké jsou Tvé současné projekty? A kde je možné vidět Tvoji práci?
Účastním se kolektivní výstavy v galerii Vitrine 65 (Paříž 3.) od 10. do 20. května. Také už nějakou dobu pracuji na sérii portrétů, které bych rád udělal o aktivistech LGBT hnutí a možná je vystavil. Právě čtu knihy na toto téma a vytvářím si databázi obrázků. Myslím, že to bude hotové na podzim. Co se týče mé práce, můžete ji najít na Instagramu nebo na mém webu.
Nakonec, poslední otázka, můžeš nám sdělit svou vizi Vuarnet Day?
Jedno slunečné zimní ráno, chladné a suché. Piju kávu, poslouchám Amy Winehouse a hledám na internetu tváře k nakreslení. Pak vyjdu z domu, abych se nadýchal čerstvého vzduchu a koupil si kreslicí potřeby. Hlava mi překypuje nápady a den zakončím dobrým jídlem a červeným vínem s přáteli!
