Zážitek z Patagonie
V tomto novém díle série It’s a Vuarnet Day se vydáváme se Sarou Forrest na road trip po mimořádných krajinách Patagonie. Tato destinace se rychle stala samozřejmostí pro tuto fotografku, zapálenou pro dobrodružství a citlivou k přírodě kolem sebe. Využili jsme jejího návratu k rozhovoru o její expedici v Jižní Americe.
Foto: Sara Forrest
Dobrý den, Saro, můžete se nám stručně představit?
Dobrý den, jmenuji se Sara Forrest a jsem lifestyle fotografka. Vyrůstala jsem v prériích Kansasu, kde se nebe zdálo být větší než země a pláně rozsáhlé jako oceány. Mám tendenci být romantická, když o tomto místě mluvím, už jsem tam dlouho nebyla a někdy stačí odejít z místa, abyste si uvědomili, jak moc je jeho součástí.
Po Kansasu jsem se přestěhovala do New Yorku, abych se věnovala kariéře tanečnice. Nakonec jsem získala titul z lidské biologie. V té době jsem objevila starý fotoaparát Nikon ve sklepě mých rodičů. Fotografie se rychle stala nezbytnou, cítila jsem se za fotoaparátem dobře.
Proč jste se stal/a fotografem/fotografkou?
Jsem velmi zvídavý člověk a vždy jsem silně motivován/a objevovat nová místa. Svůj volný čas trávím prací na osobních projektech, které jsou mi blízké. Od zpravodajství o problému veřejného zdraví v Etiopii po rehabilitaci uprchlíků v Kansasu. Pro mě je velmi důležité, aby obrazy, které vytvářím, dokázaly zvýšit povědomí veřejnosti o daném tématu. Snažím se znovu vytvořit energii, kterou cítím, když jsem někde, bez ohledu na kontinent, jazykovou nebo kulturní bariéru.
Jaké důvody Vás přiměly objevit Patagonii?
Patagonie je země, která nás vždy přitahovala, zejména pro své velkolepé krajiny a možnosti turistiky v Andách. Nejsme typ lidí, kteří by jezdili na dovolenou odpočívat na pláž. Máme rádi dobrodružství. Ekologický aspekt je pro nás také důležitý a Patagonie má co nabídnout z hlediska průzkumu. Mezi ledovci, stepmi, faunou a flórou existuje skutečná rozmanitost, která nás již velmi dlouho lákala.
S kým jste na tuto cestu odjel/a?
Jela jsem se svým manželem Christianem. Existuje jedna věta, která dokonale shrnuje naši filozofii: „Cestujeme ne proto, abychom unikli životu, ale proto, aby nám život neunikl.“ Nevzpomínám si, kdo to řekl, ale pro nás je to velmi důležité. Dokonce jsem to napsala na dřevěnou desku na naší svatbě loni v létě. Považuji to za pravdivé zejména v dnešním světě, kde si na nic nenacházíme čas. Pro nás je příroda dobrým způsobem, jak se přiblížit věcem, na kterých v životě skutečně záleží.
V jakých krajinách se nejvíce nacházíte?
Mám pocit, že každá krajina má co vyprávět. Je to trochu jako ptát se: „Jaký druh hudby preferujete?“, je to velmi těžká otázka. Zvláště proto, že Patagonie má skutečnou rozmanitost krajin. Ale v mých očích byl ledovec Perito Moreno opravdu velkolepý, měli jsme pocit, že jsme na jiné planetě s touto ledově modrou barvou do nekonečna.
Jaký je Váš stav mysli, když poprvé objevujete zemi?
Každé místo, které objevím, je jako prázdná krabice v mé mysli. Je to ideální příležitost k interakci s ostatními a s prostředím jiným způsobem, i když se někdy musíme potýkat s mnoha překážkami. Cestování umožňuje učit se a každý nový začátek přináší své vlastní překvapení, inspirace, výzvy a vzpomínky. Každé prostředí je jiné, nikdy ho necítíte stejně. Vždy hledám nové zážitky, nová setkání, považuji to za velmi inspirativní a umožňuje to živit můj tvůrčí proces.
Kdybyste během této cesty neměl/a fotoaparát, jak byste jen slovy popsal/a Patagonii?
To je těžká otázka! Řekl/a bych, že na tomto světě není nic dokonalé, ale Patagonie se této dokonalosti velmi blíží.
Je to tak odlehlé a lidstvem nedotčené místo, že je vždycky překvapivé někoho potkat. Stačí zahlédnout gauče, jak nahorizonženou svá stáda. Je to jako návrat v čase. Příroda je divoká! Počasí je tam vrtošivé a nepředvídatelné, což lidem ztěžuje život, a proto toto místo zůstává námi nedotčené. Byly dny, kdy jsme mohli v dešti ujít kilometry, aniž bychom potkali živou duši. Země skrývá svá tajemství a to v nás vyvolává pocit klidu a vděčnosti.
Jak byste nakonec popsal/a Vuarnet Day?
Je těžké odpovědět, protože jsme tam zažili tolik mimořádných dnů. Ale řekl bych túru na úpatí hory Fitz Roy, která končí pivem na verandě v El Chalténu, nejbližším městě. Vše doprovázeno novými přáteli, zářivým západem slunce a úchvatným výhledem na okolní masivy!
Jaká je nejvýraznější anekdota z této cesty po Patagonii?
Fakt, že se dá voda z potoků pít přímo?! Jsou zde také ty působivé rozlohy stále nedotčené člověkem! Je těžké ukázat na fotografii, jak jsou krajiny rozsáhlé, ale cítíte se tam tak malí.
