Christian Clot, moderní průzkumník
Christian Clot je průzkumník již více než 20 let. Obchází země pro vědu. Jeho specialitou jsou expedice v nepřátelských prostředích. V roce 2016 se pustil do nového dobrodružství, ADAPTATION — 4×30 dní. Jeho cílem je postupně překonat 4 nejextrémnější prostředí planety, aby lépe studoval adaptační schopnosti lidského těla. S potěšením se účastníme tohoto dobrodružství tím, že mu poskytujeme nejlepší možnou sluneční ochranu. Využili jsme jeho návratu z Patagonie, abychom se s ním setkali a položili mu několik otázek.
Foto: Les Zeppelins
Dobrý den, Christiane, pro ty, kteří Vás neznají, můžete se v několika slovech představit?
Jmenuji se Christian Clot, je mi 44 let a již více než 20 let vedu expedice na různá místa planety, přičemž za každou z nich stojí vědecká otázka. Může být geografického nebo fyzického charakteru, například v glaciologii, nebo spíše zaměřená na lidskou otázku, jako je etnologie či antropologie. Ale již asi deset let věnuji všechny své expedice výzkumu a pochopení adaptace lidí v nepřátelském prostředí.
Měl jste namířeno na hereckou kariéru? Jak jste se stal dobrodruhem?
Ve skutečnosti je to spíše naopak. Když jsem byl malý, chtěl jsem se stát průzkumníkem, to byla moje skutečná touha. Rád jsem trávil čas v lese, uprostřed přírody. Pak jsem ve škole zjistil, že průzkumník není profese, že dnes už je vše objeveno a nezbývá nic k prozkoumání. Proto jsem se obrátil k jinému povolání, k herectví, které se mi zdálo docela zajímavé a umožňovalo mi uspokojit mé vášně pro hledání a objevování. O několik let později, když jsem pěšky obešel Nepál, setkal jsem se s velmi izolovanými komunitami, které nikdy neviděly bělochy. To byl skutečný zlom. Uvědomil jsem si, že stále existují oblasti k objevování, a tak jsem opustil svou hereckou kariéru, abych se vrátil k tomu, co jsem dělal jako dítě, tedy k průzkumu.
Následně před odjezdem na expedici podstupujete speciální přípravu, abyste se aklimatizoval na budoucí prostředí?
Ano, připravuji se vážně. Chtít být průzkumníkem je jedna věc, ale skutečně se jím stát je věc druhá. Co se týče fyzické kondice, vždy jsem hodně chodil po horách, takže jsem na tom byl z této stránky dobře. Poté jsem musel navštívit všechny terény, poušť, hory, lesy nebo moře, abych se o těchto prostředích naučil a co nejvíce se je pokusil zkrotit. Pak, co se týče znalostí, musel jsem si zopakovat spoustu studií, které jsem ve škole opravdu neudělal nebo špatně poslouchal (smích). Absolvoval jsem kurzy jazyků, geografie, fyziky a poté jsem je doplnil o znalosti z neurovědy a fyziologie, které jsou pro mé expedice nezbytné.
Nedávno jste tedy zahájil nové sólové dobrodružství, Adaptation 4X30 dní. Můžete nám o něm říci?
Jak jsem Vám říkal, již asi deset let pracuji na odolnosti člověka tváří v tvář krizové situaci. Dlouho jsem se zabýval psychologickým aspektem, ale chyběl mi zásadní prvek: jak se lidský mozek dokáže těmto situacím přizpůsobit. V roce 2014 jsem se proto rozhodl uspořádat tuto expedici k provedení nového výzkumu. Cílem je pochopit, jak se kognitivní systém přizpůsobí extrémním situacím, studovat transformaci mozku a lidského těla v těchto obtížných okamžicích. Proto jsem si představil tuto expedici, jejímž cílem je navštívit čtyři nejextrémnější prostředí na planetě. Principem je strávit pokaždé 30 dní, abychom měli čas pozorovat vývoj v chování těla a mysli.
A pokud se nemýlím, dodržujete trasu?
Existují dva důvody pro trasu. Prvním je myšlenka, že kdybych se usadil na jednom místě, mohl bych si vytvořit zázemí, které by mi umožnilo „lépe žít“, a to není úplně to, co hledáme. Pohybem jsem nucen neustále zpochybňovat sám sebe. Pak je tu druhý důvod: vědci, se kterými pracuji, a já sám, se shodujeme na tom, že pojem motivace je pro adaptaci na novou situaci velmi důležitý. Je třeba najít důvod k adaptaci a mít cíl, cestu, pohyb je velkým zdrojem motivace.
Vaše první expedice se uskutečnila v íránské poušti Dašt-e Lut, kde teploty dosahovaly až 60 °C. Můžete nám o této cestě říci pár slov?
Z vědeckého hlediska je ještě příliš brzy na vyvozování závěrů, protože se jedná vždy o dlouhodobé analýzy. Potřebujeme také srovnávací prvky, takže potřebujeme data, která získám v jiných prostředích. Ale přesto, co je zajímavé na místě, jako je Dašt-e Lut, poušť, která je relativně plochá a pravidelná, jsou přesné denní variace: trochu chladu ráno, extrémní nárůst teploty během dne a pak večerní uklidnění s relativně chladnými nocemi, kolem 25 °C. To umožňuje člověku relativně rychlou adaptaci, protože si může stanovit krátkodobé cíle. Pokud je nám určitou dobu velmi špatně, zejména během dne, víme, že to za pár hodin skončí, a můžeme se tedy promítnout do budoucnosti. Zatímco v prostředí jako Patagonie, kde je vše neustále proměnlivé, se nemůžeme promítnout stejným způsobem.
Byl/a jste přerušen/a po 20 dnech íránskými tajnými službami, představuji si Vaše překvapení, když jste je uviděl/a přicházet?
Ano, Dašt-e Lut se nachází na íránské a pákistánsko-afghánské hranici, a když jsem byl/a na místě, bohužel došlo k silné aktivitě Talibanu mezi těmito dvěma zeměmi, v oblasti, kde jsem se nacházel/a. Někteří se pokusili překročit Írán, aby se dostali do Sýrie. K tomu chtěli překonat poušť džípem a íránské úřady mě, pravděpodobně náhodou, zadržely. Byl/a jsem nucen/a expedici přerušit z bezpečnostních důvodů, abych se vyhnul/a nepříjemnému setkání.
Právě jste dokončil svou druhou expedici do srdce Patagonie, jednoho z mála míst, kde může být vlhkost vysoká a teploty záporné. Jak to probíhalo? Bylo to těžší než Írán?
Toto prostředí se skutečně ukázalo jako složitější než poušť. Extrémní vrcholy jsou o něco méně prudké, ale existuje ona pověstná nepravidelnost klimatu, kterou je velmi těžké zvládnout, zejména na kajaku. Podmínky pro plavbu byly velmi nejisté. Mohl jsem ráno odplout za poměrně klidného počasí a během několika minut se zvedl velmi silný vítr. Jsme nuceni uvažovat v přítomném okamžiku a to vytváří velkou obtíž pro lidskou adaptaci. Zejména pro nás, západní lidi, kteří máme silnou tendenci vždy se promítat do dlouhodobého horizontu. Zde se musíme znovu naučit přijmout, že jsme jen prvkem v těchto nesmírných vesmírech, a to vyžaduje neustálý provoz na plný výkon.
Podle Vašeho názoru je to tedy prostředí, které bude pravděpodobně nejnáročnější, ve kterém se budete pohybovat?
Nevím, zda to bude nejnáročnější, ale každopádně je to kognitivně nejúnavnější. Musíme být neustále ve střehu a tedy neustále v přetížení, zatímco v jiných prostředích můžeme občas zpomalit. Ale bude zajímavé porovnat to s Amazonií. Pokud je klima v tomto prostředí relativně stabilní, budeme se muset potýkat s mnohem nepřátelštější faunou a flórou, což může vytvořit určité napětí, které bude zajímavé studovat.
Jaké typy dat sbíráte v terénu? Jak postupujete?
Existují tři různé typy dat. Jsou to objektivní data ze zařízení, která měří například srdeční aktivitu, fyziologickou nebo kognitivní aktivitu. Pak druhá kategorie prací, které se podobají dotazníkům týkajícím se toho, co v daném prostředí prožívám. Jak tam věci vnímám? A pak třetí typ dat, která budou fyzickými daty terénu, jako je počasí. Kombinací všech těchto dat a s pomocí různých výzkumníků a laboratoří, které se na dobrodružství podílejí, budeme provádět korelace mezi všemi těmito prvky.
Navzdory obtížnosti těchto expedicí procházíš nádhernou krajinou, máš čas si ji užít? Je to způsob, jak se potěšit, nebo boj o přežití nedává čas na přemýšlení o tom?
Naopak, právě zde spočívá celá síla extrému. V rámci prostředí, kterými procházím, je také mnoho krásy a úžasu. Je to také jedna ze sil adaptace, když jste opět schopni se z míst nadchnout. To znamená, že zpočátku, většinou, brutalita těchto prostředí a jejich dopad vytváří spíše negativní pocit, těžko se nám líbí. A jedním z ukazatelů adaptace je, když si tato prostředí začneme opět všímat taková, jaká jsou. Nádherná prostředí, naprosto nehumanizovaná, divoká příroda bez jakékoli úpravy.
Jsme velmi hrdí, že jste si pro tyto expedice vybral/a Vuarnet, jaké je Vaše hodnocení našich produktů? Odolaly extrémním teplotám?
Jsem také velmi rád/a, že se mohu spolehnout na Vuarnet, že mě bude doprovázet. Je to vybavení, které mě příjemně překvapilo, zejména v poušti. Došlo k několika silným bouřím s odletujícími kameny a jednou mě jeden zasáhl přímo do obličeje, do oblasti očí. Silně narazil do brýlí, ale aniž by se rozbily. Přesto se mírně štěply, ale to mi zachránilo oko, což už není špatné! Mohl/a jsem je nosit i při velmi horkém počasí, což je velké plus. Pokud jsem je v Patagonii nosil/a o něco méně, přesto byl jeden den s krásným sluncem. V každodenním životě se ukazuje, že jsou to velmi příjemné a snadno nositelné brýle, které jsou lehké a dobře drží.
Nakonec, můžete nám dát Vaši vizi Vuarnet Day?
Je jich tolik. Ale potenciálně by to bylo na vrcholu krásné hory, která by převyšovala zbytek masivu. Ideálně Andský hřeben, protože tam jsou často velmi rozmanité krajiny. Z vrcholu těchto hor lze totiž spatřit velké náhorní plošiny, lesy a různá další prostředí. Máme tedy pocit, že můžeme pozorovat celý svět jediným pohledem.
