Charles Dubouloz - Boucle XXL des Écrins
Náš "Fellow", francouzský alpinista Charles Dubouloz, tento úterý dokončil 13denní okruh v masivu Écrins s desítkou výstupů v programu. Zeptali jsme se ho na původ a realizaci tohoto počinu.
Jak se připravuje takový projekt s tolika výstupy? Měl jste nějaké obavy?
Měl jsem v plánu jít do tohoto masivu a objevit co nejvíce. Moje znalost terénu byla velmi omezená, takže jsem strávil hodně času studiem topů a map. Z knihovny ENSA (Ecole Nationale Ski et Alpinisme) jsem si půjčil cenné knihy (Labandes), které mi hodně pomohly. Také jsem se obrátil na kolegy horské vůdce z okolí, kteří místa dobře znají. Po mnoha hodinách příprav jsem měl přesnou představu o svém projektu.
Během této fáze jsem měl především neznámé, zejména na některých spojeních mezi stěnami. Obavy se nevyhnutelně objevují dny před odjezdem, jako před každým cílem.
Fyzicky jsem také orientoval svou praxi více na vytrvalost a méně na lezení, abych byl schopen zvládnout někdy dlouhé dny.
Jaký byl tvůj typický den během tohoto okruhu?
Probuzení uprostřed noci následované nočním nástupem. Obvykle lezení začíná za úsvitu a trvá velkou část dne. Poté sestup a přesun do dalšího útočiště... Několik hodin spánku předtím, než se to druhý den zopakuje.
Co najdeme ve Vašem batohu na 13denní expedici těsně před odjezdem?
Naprosté minimum... ale je to už moc! Batoh je značný: asi 10 kg.
Lano, friendy, sedák, mačky, cepín, lezečky, vhodné oblečení, trochu jídla, 1 l vody...
Je třeba poznamenat, že pro tento typ projektu počítá každý gram a vše se před odjezdem váží. Nic není ponecháno náhodě!
Jaký byl Váš nejkrásnější zážitek během expedice? A čeho jste se nejvíce bál/a?
Nejlepším okamžikem je možná vrchol Olanu desátý den... viděl jsem všechny hory, které jsem právě zdolal. Trasa, kterou jsem si vybral, se odtud zdála logická. Krásný okamžik štěstí sdílený s Josephem, mým tehdejším parťákem.
Neměl jsem žádný velký strach, spíše méně příjemné pasáže. Zejména na některých velmi rozpraskaných ledovcích, kde je třeba se proplétat, abychom se vyhnuli trhlinám, nebo padající kameny na severní stěně Olanu. Působivá atmosféra.
Absolvoval/a jste první část sám/sama, jaké bylo Vaše rozpoložení během těchto dnů? A poté, když se k Vám připojili Vaši společníci?
Rád se v horách pohybuji sám. Všechno je zde zesíleno, od rozhodování po okamžiky pochybností nebo štěstí. Ale závazek, zejména v tomto terénu (trhliny a špatné skály), je velmi důležitý. Je proto nutné si zachovat manévrovací prostor, i když někdy už nic nezávisí jen na mně, ale i na štěstí. Jsem si toho vědom, a proto se snažím to nezneužívat.
Když se ke mně přidal Joseph, bylo to štěstí. Tlak se znatelně snížil, nyní mohu při výstupech spoléhat i na pevného parťáka... to hodně změní! Pak se ke mně připojil Antoine na poslední 2 etapy, byl svěží a v plné síle. Mohli jsme dál tlačit "stroj" a co nejrychleji dokončit okruh.
Co Vás hnalo k tak vysokému tempu po celých 13 dní?
Bezpochyby trénink... ten z posledních měsíců, ale také všechny hodiny strávené venku běháním, lezením, bivakováním atd... od dětství.
A pak jistě velká motivace v tomto projektu. Touha objevovat všechny tyto krásné hory!
Po takovém dobrodružství a výjimečném výkonu, co plánujete na nadcházející měsíce?
Okamžitě trochu odpočinku a poté příprava expedice do Nepálu na podzim. Je to už za měsíc, takže to přijde rychle...
